Nakladatelství Portál vydalo v březnu tohoto roku knihu „Rodina“. Jejím autorem je Guy Gilbert, známý francouzský kněz a vychovatel delikventní mládeže. Jedna kapitola knihy je věnována i vztahu osob stejného pohlaví, s jejichž pastorací má autor řadu zkušeností. Některé autorovy teze nás mile překvapily, proto se o ně chceme podělit.
Guy Gilbert například píše: „Křesťanští rodiče se často nechtějí smířit s tím, co je pro ně úchylka, a se svými potomky přerušují styky. Pastoraci týkající se homosexuality vidím jako velký imperativ. Homosexualitu jako takovou je třeba akceptovat. Jednou se ptali papeže Františka na jeho názor na homosexuály. Osvícená odpověď: „Kdo jsem, abych mohl soudit?“ Poprvé přineslo jasné papežské slovo srdcím křesťanů odpověď.“
Gilbert dále píše: „I když církev nemůže uznat sňatek dvou osob stejného pohlaví, nemůže popřít, že je může spojovat pravá a šlechetná láska. Silné útoky církve, které byly namířeny během její historie proti homosexualitě, se staly skutečným bumerangem. To, že byla homosexualita jako taková prohlašována za smrtelný hřích, byl nesmírný omyl. Církev se opravila — příliš pozdě…“
Autor také rozebírá důvody, které vedou homosexuály k tomu, že chtějí mít možnost spojit se sňatkem. Prvním důvodem je získání stejné právní ochrany jako u páru heterosexuálního (např. dědické právo). S tím autor zcela souhlasí. Druhým důvodem je přání, aby jejich láska byla oficiálně uznána. „Ve své kněžské praxi nemohu přistoupit k udělení svátosti manželství páru gayů, i když s nimi soucítím, ale rád požehnám dvěma mužům nebo ženám, kteří se mají rádi, protože je i jejich lásku hluboce respektuji. Abych já nepožehnal lásce? To by přece nebylo možné! Není nic většího než láska. Je možné otevřít i přístup k eucharistii.“
Gilbert uvažuje: „Život mnoha homosexuálů by se scelil, kdyby si poslechli kázání, v nichž by se o nich mluvilo pozitivně. Pak by se nemohlo říkat, že je církev homofobní, a těmto osobám by byl zjednán náležitý respekt. Když se mi svěřují, že jejich sexualita je pro ně křížem, ale že si nemohou pomoci, odpovídám jim: „Aspoň zůstaň věrný tomu/věrná té, kterého/kterou miluješ. Nemrhej láskou ve vícenásobných dobrodružstvích.“
V otázce farní pastorace těchto lidí Guy Gilbert konstatuje, že homosexuálové už nejsou šmahem odsuzováni, ale zároveň se na ně nemyslí. Je přesvědčen, že tito lidé potřebují ne odsouzení, ale bezvýhradnou lásku. „Účinně jim pomáháme, když je nesoudíme. (…) Je třeba, abychom je měli rádi takové, jací jsou. Bojují. Nesou těžké břemeno. Někteří zkusili všechno možné, aby se změnili. Jen málo lidí dospělo k tomu, aby je reálně chápalo. Nikdo nemá právo ani moc, aby nutil lidskou osobnost ke změně. Homosexualita není jen záležitost sexuality. Je to založení spojené s citovou přitažlivostí, náklonností ke stejnému pohlaví. Je třeba to respektovat. V současné době si nezanedbatelný počet mladých homosexuálů bere život, protože jejich utrpení nebylo bráno vážně. Jsou to Boží synové a dcery, nesmíme se od nich odvracet.“